Když se rok 2011 chýlil ke konci, s kamarádkou jsme si říkaly, co rok 2012 přinese a obě jsme se shodly na tom, že konec světa to opravdu bude, ale v tom smyslu, že se stane obrovský politický převrat nebo něco podobného. A měly jsme pravdu.

Rok 2012 ještě není v plném proudu a za necelý jeho první měsíc se stačila rozpoutat internetová válka. Zablokování Megaupload, hackerské útoky od Anonymous, podepsání smlouvy ACTA, aneb chceme chránit autorské právo, ale ve skutečnosti si chceme nahrabat další prachy. Co jiného taky, že?!

Dobře, uznávám, že pokud vrazím nesčetné prachy do natočení filmu, samozřejmě chci, aby se mi ty peníze vrátili a internet mi díky stránkám jako je Megaupload kazí moje zisky, jenže z pohledu hudební stránky. Internet neokrádá samotného interpreta, ale nakladatelství, které má pod svými křídly daného zpěváka)čku, kapelu atp. Protože jak všichni víme(nevíme), nejvíce peněz jde nahrávacím společnostem, které tyto peníze mají i po interpretově smrti, protože všechny nahrávky jim patří.

Z druhé stránky, ze stránky mě, jako hudebního fanouška potažmo filmového, právě díky volně se šiřitelnému obsahu na internetu se stávám fanouškem. Kdybych si nemohla stáhnout zadarmo písničku, celé album, horko těžko budu poslouchat například danou kapelu, protože v rádiu ji nehrají (zejména metalové kapely) a já nemám peníze na to, abych si kupovala CD za nehorázné prachy. Díky tomu, že si snadno zadarmo stáhnu písničku nebo celé album, se přece dostávám k té hudbě a můžu zjistit jestli se mi to líbí nebo ne, jestli to budu poslouchat, chodit na koncerty, kupovat si třeba i jejich trička a nakonec třeba se mi zalíbí natolik, že budu chtít jejich CD mít doma. Ovšem, kdybych si tu písničku na netu nestáhla… Neměla bych jak si té kapely všimnout, což by škodilo kapele samotné, možná i nahrávací společnosti, protože teď upřímně nevím jak to je, ale je třeba možné, že část peněz z koncertu jde opět zpátky nahrávací společnosti?

Před chvílí jsem zrovna četla článek o soudním sporu ve Velké Británii, kdy se soudili o fotografii použité v reklamě a proto vyšel v Británii v platnost zákon, že když vyfotíme fotku, která je podobná jiné, dopouštíme se trestného činu, což je naprostá hloupost a k článku byl ještě připojen odkaz, kde bylo vysvětleno, že až tak doslovně to myšleno není, ale pořád je tu možnost, že se při fotografování nějakého objektu budeme dopouštět trestného činu a někdo kdo bude potřebovat peníze nás za to zažaluje. Přesto mi to celé, (to co se děje) přijde absurdní.

Pokud bychom si tedy nemohli vyfotit naši školu na památku, protože už ji vyfotil někdo jiný před námi a nemohli bychom si vlastně vyfotit ani hvězdné nebe, protože to vyfotil už někdo jiný, tak by to mohlo zajít tak daleko, že by se omezil trh s potravinami, protože máslo, od jiných výrobců má jen jiný obal, ale ve své podstatě je to pořád jedno a to samé máslo, takže bychom se vrátili opět do dob komunistů, kdy byl všeho nedostatek a ještě ke všemu od jedné firmy.

Já myslela, že žijeme v moderní společnosti, která je mnohem svobodnější, než kdy v minulosti byla a tak jsem myslela, že se budeme posouvat kupředu, jenže jsem se zmýlila. Místo toho, abychom modernizovali naše názory, vracíme se do minulosti… Ke všemu, proti čemu jsme dřív bojovali.

Vaše Shadows & Illusions